Jaroslav Barhoň

Jaroslav Barhoň

barhonjaroslav@seznam.cz
JaroslavBarhon@seznam.cz

Doškařství

V časech, kdy si lidé začali stavět domy a chatrče, již řešili problém střechy nad hlavou. Doby, kdy žil člověk v jeskyních a primitivních přístřešcích z větví jsou již pryč a člověk zdokonaluje nejen konstrukci samotného domu, ale zejména jeho střechy. Byť se jedná pouze o chýši, již plní lépe, či hůře svůj prvotní účel, kterým je ochrana před přírodními vlivy. Vítr, déšť, sníh a chlad jsou odvěkým nepřítelem lidského zdraví a zvířecí kůže a větve již na ochranu střechy nestačí. Proto se hledá nový materiál vhodný pro stavbu a uzavření střechy.

Rákos, obylný klas, či dlouhá stébla trávy jsou při správném zpracování nejen dobrou ochranou před vodou a sněhem, ale střecha z nich udělaná působí i jako výborný izolant.

Časem se tak objevují doškové střechy stále více. V průběhu staletí je velké množství doškových střech nahrazeno jiným materiálem.

V dnešní době se došek dostává opět do popředí. Již je to ale obráceně. Pálenou krytinu si může dovolit valná většina obyvatelstva, došková střecha je ale raritou, která je finančně poměrně nákladná, ale její ojedinělý ráz je nezaměnitelný. Né vždy tomu tak ale bývalo.

Došek jako takový představuje upravený snop slámy, rákosu nebo travních stébel, o délce cca 110 - 140 cm. k jeho výrobě je zapotřebí velké množství tenkých stébel a spotřeba došků na jednu střechu je opravdu obrovská. K pokrytí jednoho čtverečního metru bylo třeba 12 - 15 došků. Sklon střechy přitom musel zůstat poměrně velký, kolem 45° a více, aby voda rychle po stéblech odtékala.

Nejnáročnějšími částmi střechy byly a jsou jako již tradičně veškeré prostupy komínů, okraj střechy a hřeben. Hřeben se proto zatěžoval hliněnou mazaninou, nebo rovnou drny. Okraje střechy se často vytvářely z dřevěného šindele.

Došky se kladly na latě, ke kterým se přivazovaly povříslem vytvořeným z travního, či slaměnného stébla. Základní způsoby krytí jsou dva. Dnes je oblíběnějším způsob kladení hladké střechy, kda skládané došky vytvářejí jednolitou plochu. druhým způsobem bylo kladení s odskokem, kdy je střecha uskákaná po jednotlivých vrstvách.

Obrovskou nevýhodou doškové střechy je její životnost a hořlavost. Nejedna ves vyhořela od jiskry, která vylétla z komína a zapálila právě doškovou střechu. Hniloby, plísně a houby jsou dalším velkým nepřítelem tohoto typu střešní krytiny.

V rámci moderního trendu, kterým je návrat k přírodě a přírodním materiálům, spolu s neúprosnýmy bezpečnostními normamy je zde nově také chemická úprava doškové střechy. Zní to sice tvrdě, ale jde pouze o penetrační postřik proti hnilobám, plísním a houbám, ale zejména jde o protipožární úpravu, která by měla zvýšit bezpečnost této krytiny na mez únosnou moderními přísnými normami.

Rubrika se stále zpracovává
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one